Revoluce vědomí

V posvátné knize Pána Krišny Bhagavadgíta, se doslova píše následující:

"Sotva jeden z tisíců lidí usiluje o dokonalost. A z těch co ji úspěšně dosáhli, mě opravdu zná sotva jeden." (7: 3)

Ježíš velký Kabír řekl:

"24.„Snažte se vejít úzkými dveřmi, neboť mnozí, pravím vám, se budou snažit vejít, ale nebudou schopni.
25.Jakmile už jednou hospodář vstane a zavře dveře a vy zůstanete venku, začnete tlouci na dveře a volat ‚Pane, otevři nám‘, tu on vám odpoví: ‚Neznám vás, odkud jste!‘
26.Pak budete říkat: ‚Jedli jsme s tebou i pili a na našich ulicích jsi učil!‘
27.On však vám odpoví: ‚Neznám vás, odkud jste. Odstupte ode mne všichni, kdo se dopouštíte bezpráví.‘
28.Tam bude pláč a skřípění zubů, až spatříte Abrahama, Izáka a Jákoba i všechny proroky v Božím království, a vy budete vyvrženi ven." (Lukáš 13: 24-28)

Ve čtyřech evangeliích, které jsou skutečně čtyři texty alchymie a kabaly napsané v kódu, Ježíš, velký Kabír, zdůrazňuje, jak nesmírně náročné je vstoupit do království.

V Dhammapadě, posvátné knize východního buddhismu, stojí:

"Mezi lidmi je jen málo těch, kteří dorazí na druhý břeh; ostatní pouze pobíhají nahoru a dolů po tomto břehu." (6: 10)

Jakýkoliv vědec si může sám ověřit vědecký proces přirozeného výběru.

Brána ke světlu je úzká, a cesta, která k němu vede náročná. Jen velmi málo lidem se ji podaří najít.

Dante z Florencie, žák Vergilia, básníka z Mantovy, začíná svou Božskou komedii, následovně:

"V půl naší zemské pouti když se vkročí,
já octnul jsem se v tmavém, pustém lese,
neb cesta pravá zmizela mi s očí.
Ten popsati les, ruka má se třese:
tak divoký byl, drsný, v stálém šeru,
že vzpomínka na něj nový strach mi nese!
Tak hořký, smrt že málem trpčí věru,
leč, chci-li dobro líčit z jeho středu,
co shled 'jsem v jiném, vypovím, též směru.
Jak tam jsem přišel, říci nedovedu,
tak plný spánku byl jsem v oné chvíli,
když minul jsem se pravé cesty sledu."

Dokonce i velký osvícenec Dante Alighieri, autor Božské komedie, také udělal chybu, když sešel z pravé cesty, a ocitl se v temném lese světskosti.

Je těžké najít pravou cestu, ale ještě těžší je být odhodlán ji následovat a nikdy ji neopustit.

Každý, kdo chce jít nahoru, musí nejprve sejít dolů. To je zákon. Zasvěcení je smrt a narození současně.

Když se Dante rozhodl vylézt na vrchol majestátní hory Zasvěcení, jeho Guru mu nařídil sejít dolů do pekla světů. To je zákon.

V podsvětí náš florentský básník viděl a slyšel trpící duše bývalých zatracenců, stejně jako mnoho upřímných avšak mýlících se duší, kteří si hoví, uprostřed luciferských plamenů svých vlastních vášní čekající na den a hodinu, kdy zaujmou místo mezi požehnanými.

Bez těchto tří symbolických žen zvaných Lucia (Božská milost), Beatrice (Duchovní duše) a Clementia (Milost), by Dante nemohl objevit hrůzostrašné tajemství propasti.

Dante našel v podsvětí mnoho mudrců, mnoho lidí plných prestiže a znalostí a mnoho kentaurů - z poloviny lidí, z poloviny šelem.

Tyto pekelné světy jsou příbytkem mnoha známých kentaurů jakými jsou například kentaur Cheirón, slavný Achillův pedagog, a popudlivý Folos (latinsky Pholus). Dále tam najdeme krutého Atila, přezdívaného bič boží, a mnoho dalších osobností, kteří jsou v dnešní době v různých zemích ctěni jako národní hrdinové.

Cesta, která vede k vnitřní seberealizaci Bytí začíná v samotných atomových peklech tohoto ubohého intelektuálního zvířete mylně nazývaného člověkem, pokračuje v molekulárním očistci zasvěcence, a končí v nebeských elektronických oblastech.

Každý nováček se musí naučit rozlišovat mezi "padnutím" tj. selháním a "sestupem". Danteho vědomý sestup do pekelných světů není "pádem".

Pouze na cestě můžeme rozvíjet, a to prostřednictvím obrovského, vnitřního super-úsilí, vytvořeném v sobě a ve svém nitru, všechny naše ohromné ​​skryté možnosti. Vývoj těchto možností nebylo nikdy zákonem.

Nepochybně můžeme a musíme důrazně konstatovat, že zákonem pro ubohé intelektuální zvíře, je bídně existovat v bludném kruhu mechanických přírodních zákonů, předtím, než ho pohltí minerální království.

A i když slaboši a zbabělci dostanou strach, je nezbytně nutné říci, že cesta, která vede statečných ke vnitřní seberealizaci, je náramně revoluční a příšerně nebezpečná.

Musíme povstat proti přírodě, proti kosmu, proti naší světskosti, proti sobě, proti všemu, proti všem, ať to stojí, co to stojí.

To je cesta revoluce vědomí. Cesta, která je náročná a kterou ničemové lunární rasy tak nesnášejí.

Tato cesta je opakem běžného, ​​každodenního života. Je založena na jiných principech. Je podrobena jiným zákonem, a právě v tom spočívá její síla a důležitost.

Obyčejný, každodenní život, a to i ve svých nejpříjemnějších a nádherných aspektech, vede lidi do pekelných světů a k druhé smrti, a nemůže vést nikde jinde.

Co je normální a přirozené, je, že tato Adamova rasa slouží jako potrava pro útroby tohoto planetárního organismu (Zemi), ve kterém žijeme. Co je vzácné, podivné a náročné, že někdo se vůbec zachrání, že někdo vstoupí do království.

Vážení čtenáři, nyní rozumíte strašlivé tragédii, v níž se nacházíme. Naštěstí Všemilosrdný, Vše-udržující nekonečnost, Nejposvátnější Slunce Absolutna, pravidelně posílá Avatáry, zachránce, do tohoto údolí slz.

Tito svatí jednotlivci, tito poslové, tito zachránci, jsou živím vtělením Všemilosrdného. No lunární rasa, tato podlá Adamova rasa, takových pomocníků smrtelně nesnáší.

V Bhagavadgítě, Blahoslavený Pán řekl:

"I když jsem věčný, neměnný a Pán všech bytostí, přesto Se projevuji tím, že řídím materiální Přírodu (Prakriti) pomocí vlastní božské potenciální energie (Maja).

"Ó Ardžuna, vždy když dojde k poklesu spravedlnosti a převaze nepravosti, tehdy se Sám projevím. Čas od času se objevím, abych ochránil dobrých, zničil špatných a zavedl náboženství (Dharma).

"Ó Ardžuna, ten, kdo skutečně rozumí Mému transcendentnímu vzhledu a Mé božské činnosti, dosáhne Mého svrchovaného sídla a po opuštění svého těla se již znovu nenarodí." (4: 6-9)

Svatý Krišna, svatý Buddha, svatý Láma, svatý Mohamed, Ashiata Shiemash, Mojžíš, Quetzalcoatl, a mnoho dalších, tito všichni byli avatáry.

Nauka všech avatárů má své kořeny ve třech základních faktorů revoluce vědomí, kterými jsou: narodit se, zemřít a obětovat se pro lidstvo.

Ježíš, velký Kabír, mistrně shrnul nauku revoluce vědomí následovně:

"Syn člověka musí mnoho trpět a být zavržen staršími, velekněžími a zákoníky, být zabit a třetího dne vstát z mrtvých."

"Pokud mě chce někdo následovat, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě."

K tomu ještě dodal:

"Amen vám říkám, že jsou někteří z těch, kteří tu stojí, rozhodně nezakusí smrti, dokud nespatří Syna člověka přicházet v jeho království." (Matouš 16: 21 - 28)

Vyňato z knihy Solární těla